Bunda Arno poprvé

Tuhle bundu jsem šila před víc jak dvěma lety. Bylo to těsně potom, co Unuo vydali nový střih na pánskou softshellovou bundu Arno.

 

Střih se mi podle fotky moc líbil a obtížností mi přišel na mě tak akorát a tak jsem se do něj pustila.

 

Výběr velikosti pro mého velice nekonfekčního manžela je vždycky sázka do loterie. Už si nepamatuju, kterou velikost jsem tehdy zvolila. (Asi XXL?) Ale každopádně jsem prodlužovala rukávy. Zkrátit se přece dají vždycky.

Látku jsem vybírala u Mráze. Když už autoři střihu dali práci s kombinováním barev (které Unuo umí, to se jim musí nechat), tak by to chtělo využít. Zvolila jsem šedý a zelenkavý zimní softshell 10/3. K tomu černé spirálové zipy a lemování. Prošívání tentokrát raději v barvě, ať toho kontrastu není moc. V návodu ke střihu doporučují podsádky dělat z letního softu, že zimní je moc silný. Jenže. Letní softshell v přesně stejné barvě neseženu a další barva už by bylo vážně moc. A přece nebudu kupovat půlmetr softu kvůli pěticentimetrovému proužku podsádky, žejo. Tak jsem to riskla a nakonec to nevadilo.

Na celém střihu jsou asi nejtěžší kapsy na zip ve švu. A těmi se začíná. Ale aspoň si to člověk odbyde hned na začátku, kdy má ještě spoustu energie ;-) Kdo znáte Unuo videonávody, tak víte, že to není žádné podrobné vysvětlování, spíš takové zrychlené šup šup, tohle sešij s tímhle a hotovo. Šít se podle toho člověk asi nenaučí, ale na pochopení, jak autoři zamýšleli daný střih, to stačí.

 

Zip jsem tentokrát šila přesně podle návodu. Bála jsem se, že by se mi moje kreativita tady mohla vymstít u podsádek spodního dílu nebo u kapuce. Tak raději na jistotu. A to byla chyba! Švadlena nebo krejčová by zaplakala. Zvenku to sice vypadá celkem dobře, ale zevnitř... pod zipovou tkanicí kouká nezačištěný softshell, konce thanice jsou jen tak ohnuté dolu, no fuj. Docela by mě zajímalo, jestli bundy z Unuo, které jdou na prodej, mají zip taky takhle.  

 

Další zajímavostí na tomhle střihu je stahování dolního okraje, které je vyřešené bez nutnosti nacvakávat průchodky. Vlastně je to docela chytré. A vypadá to dobře.

Celkově bunda Arno dopadla tak nějak podle očekávání. Asi to není nejpromakanější softshellka na světě, k tomu jí chybí třeba stahování kapuce, ale nositelná je. A to je to hlavní :-)

 

Letní kojící šaty

 Svatba kamarádky je vždycky dobrý důvod ušít si šaty. Zvlášť, když je svatba v létě a mně doma už dva roky leží ve skříni nádherná tyrkysová viskoza s velkými růžovými květy.

 

Střih jsem použila osvědčený z Burdy, který už jsem jednou šila. Konkrétně se jednalo o tyto šaty se zvonovou sukní. Takže jsem měla docela dobrou představu, co od výsledku čekat. 

 

Střih bylo potřeba upravit kvůli kojení. Změnila jsem tedy kulatý výstřih na véčko a přidala knoflíkovou légu. A ještě kapsy do bočních švů sukně - bez těch by to přece nešlo ;-)

 

Musím říct, že se povedly. Jsou lehké jako peříčko, viskoza je krásně prodyšná, sukně lehce vlaje, na léto ideál. Jediné jejich minus je žehlení.

 

 

Bunda Kryštof

 Ušiju Terezce fakt dobrou softshellovou bundu!

To byl můj plán, když jsem na zivestrihy.cz objevila střih na bundu Kryštof.

 

 

Střih je hodně propracovaný. Má třídílný rukáv, kapsy ve švu, podšitou kapuci... Stáhla jsem tedy střih a pustila se do práce.

 

Musím živým střihům pochválit, že si dávají opravdu záležet, aby se s jejich střihy dobře pracovalo. Pravda, jejich největší plus - konfigurátor střihu na míru - zatím spíš nevyužívám (ani si neumím představit, kolik dá práce udělat z obyčejného střihu "živý", tak je mi to skoro i líto). Ale možnost tisku přes sebe, kde pak člověk slepuje jen několik málo stránek, mě hodně potěšila.

 

K bundě je i videonávod. A já se ho tentokrát dokonce rozhodla dodržet, i když videonávody vlastně nemám moc ráda. Díky tomu kapsy dopadly tak jak měly, kapuce je hezky vsazená a nikde na mě nečíhalo žádné překvapení.

 

I když bunda vypadá krásně a Terezka ji nosila už celý rok (uvidíme, jestli jí bude ještě i letos na jaře), další bundu Kryštof asi hned tak šít nebudu. Střih je krásný, ale má strašně moc dílů, takže vytáhnout novou velikost dá dost práce. Nastříhání a ušití mi pak zabralo celý den. Podšívka v kapuci mi zbytečně plandá a vlastně moc nevím, k čemu tam je. (Ale je hezká :-)) Kapuce nikde nemá žádné gumičky nebo stahování, takže trochu padá. Bunda by mohla být vzadu delší. Ale to by pak bylo potřeba zakončovat třeba podsádkou.

 

Ale aby to nevyznělo jen negativně - bunda je moc hezká, a pokud máte spoustu času a šijete pro radost a ne, protože vaše dítko potřebuje honem bundu, tak se do ní klidně pusťte taky!

Mikina pod stromeček

 Tuhle mikinu jsem šila letos k Vánocům pro mého muže. Představa byla jasná: kopie jeho nejmilovanější mikiny, kterou jsem mu ušila před třemi lety. Nosí ji, kdykoliv může, a už je to na ní znát - průchodky u šňůrek u kapuce se vytrhávají, lemování jsem musela opravovat, kolem zipů u kapes už to taky není žádná hitparáda... Zkrátka, chtělo by to novou nejoblíbenější mikinu.

 

Střih jsem použila upravenou Burdu. Do předního dílu jsem dala zip a udělala úplně jinak kapsy. Ale hlavně jsem prodloužila rukávy a délku mikiny, aby byla i mému velice nekonfekčnímu muži. Tím, že jsem nešila do nápletu, ale lemovala přuženkou, jsem musela ještě prodloužit o výšku nápletu a to už byl dohromady pořádný kus. 

 

Překvapilo mě, jak těžké bylo sehnat látku. Před třemi lety se to na eshopech tětito melírovanými svetrovinami s počesem jen hemžilo. A letos? Všude samé copánky (to by asi vážně nenosil). A nebo nějaký zbytek, ze kterého mikinu neušiju. A nebo jen fakt hnusná barva. Naštěstí v Terrymodě měli ještě poslední dva metry světle modré. Bude to nosit? Žádnou světlou mikinu nemá... (Spoiler allert: Nosí :-))

Inu, objednala jsem, ale (snad poprvé v životě) dorazila úplně jiná látka. Takže reklamovat, vrátit, vyměnit, nervy, jestli ji ještě mají (měli :-)), no, byl to boj. Ale vítězný!

A jde se šít!

Svetrovina se dost táhne, takže je potřeba vyztužit okolí všech zipů, třeba proužkem vlizelínu. Na kapsy jsem použila látku z sijemdetem.cz , u které uvádějí, že se hodí na kapsy třeba softshellových bund a podobně. Ta látka je opravdu moc fajn a hezky se s ní pracovalo. Asi někdy objednám zas.

 

U kapuce jsem pro jistotu místo průchodek vyšila knoflíkové dírky - ty nevypadnou :-) 

Šev v průkrčníku jsem vyztužila tkalounem a všila poutko.

 

Rukávy a spodní okraj jsem zakončila lemovací pruženkou. Našít pruženku na svetrovinu bez specielní patky je docela mazec, vyžaduje to mnohem víc šikovnosti než u softshellu, který krásně drží kraj. A tak jsem si pomohla následovně: nejdřív jsem přišila vnitřní polovinu pruženky ke svetrovině tříkrokým cikcakem. Pak jsem odstřihla přečnívající svetrovinu, přehnula a přišila z lícové strany rovným stehem. 

A hotovo! Mikina může putovat pod stromeček.

 

Šípková mikina

 Po téhle úžasné látce se šípky jsem pokukovala už dlouho. Původně jsem ji viděla u kohosi na kabátu Street, ale ten jsem jeden právě nedávno došila a do dalšího se mi nechtělo. A když jsem objevila tenhle vzor i na teplákovině, už jsem neodolala.

 

Teplákovina je z De-park.cz a je to tenká nepočesaná teplákovina. Na můj vkus až moc tenká, já mám ráda, když se do mikiny můžu pořádně zachumlat, ale na léto dobré.

Střih jsem použila mikinu Denisa z Živých střihů. Bohužel, až po ušití jsem si přečetla, že na verzi se stojáčkem je dobré v konfiguraci zmenšit průkrčník. Tuhle informaci by mohli mít napsanou někde, kde člověka víc trefí do očí (mě teda netrefila). Příště už budu vědět, no.

Mikinka se jinak šila moc krásně. Příště asi vynechám kapsy. Dcera je zatím nepotřebuje a je to zbytečně moc práce. I když, ta radost, že má její nová mikina kapsy, za to možná i stojí. Ne, že by do nich zatím něco smysluplného dávala, maximálně tak kamínky z venku, ale tak prostě děti :-)

Šaty Victory - připadám si jako vítěz

Cíl zněl jasně: potřebuju košilové šaty. A jak jsem tak koukala po střizích, padly mi do oka šaty Victory od Shape-patterns.

 

S jejich střihy se pracuje celkem hezky a díky podrobnému fotonávodu jsem se do nich nebála pustit. (Ono teda já bych se nebála ani bez toho návodu, ale určitě by to dopadlo mnohem hůř, že jo)

Látka je tenká džínovina s elastanem od Mráze. Příště bych asi volila 100% bavlnu, ale když mně se ty vážky tak líbily! Náhodně poletující vážky, to je ono, to se bude hezky šít, žádné proužky, kostičky nebo tak něco, kde člověk stráví hodiny sesazováním vzoru. A tak jsem látku přinesla, vyprala, rozlořila, že do ní střihnu a zjistila, že ty potvory létají pravidelně!

No co už, trochu řasu navíc, aby mi navazovaly vážky na obou částech předního dílu a knoflíkové léze za to stojí. Co na tom, že by si toho stejně nikdo kromě mě nejspíš nevšiml.

Šaty se šily krásně. Až na průkrčník. Během šití se mi vytáhl, tak to pak byl trochu boj. Ale vybojovala jsem ho. (No, pod lupou to radši nezkoumejte :-))

Musím tenhle střih rozhodně pochválit. Moc hezky sedí, jen jsem trochu zúžila ramena, jinak jsem ho nechala bez úprav. Šaty vypadají krásně ležérně, nosila jsem je pak celé léto.