Last minute Ježíšek

 To jsem si takhle týden před Vánoci vyrazila do Ikey pro přehoz. Přehoz neměli. Ale zaujala mě tam tahle krásná modro-bílá látka. Z té bych chtěla nákupní tašku.

 

No ale když oni tu látku prodávají po třímetrových kusech. Tak ušiju dvě další tašky i pod stromeček!

To jsem ještě nevěděla, že ten den odpoledne dostanu migrénu a hned nato střevní chřipku, takže budu tašky došívat poslední večer až děti usnou :-D

 

Ale mám došito. Tedy aspoń ty pod stromeček. Tu pro sebe mám jen nastříhanou. A ještě mi zbyla skoro polovina látky, tak budeme mít někdy možná nové polštářky v obýváku... Nebo...?

Etno šaty

 Jedny úpletové. Když už mám ten hezký střih na šaty s přinechaným rukávem, tak škoda mít jen jedny.

 

Látka byl 2m panel od Mráze. Uprostřed byl obraz Polibek, který jsem na šatech nechtěla, ale okolo bylo celkem dost látky, která šla použít. A tak jsem riskla, že to vyjde. Sukně musela být řasená, protože jiná by se mi tam nevešla. Tak posuďte sami. Podle mě celkem dopadly.

Jen tak ve zkratce...

 ...co jsem šila za listopad a prosinec. Abych nezapomněla. (fotky budou...někdy...)

Terezky rychlo-softky ze zbytku růžového softu spíchnuté za dopoledne. Protože po obědě si ji vezme na víkend babička a její jediné softky jsou celé od bahna.

Terky čepice. Ta se teda povedla. Pecka!

Když ji Čmelák uviděl, řekl, že chce taky. Tak ji dostanou s Máťou pod stromeček. Stejnou. To bych nevěřila, jak je těžké vybrat pánskou teplákovinu, aby to nebyly infantilní autíčka, nebo jednobarevná nuda. Nakonec jsem na berevnesiti.cz našla moc hezké hory, do kterách jsem se strašně zamilovala. Svrbí mě prsty si z nich taky usít třeba kus mikiny... (ale já vím, že mi oranžová nesluší)

Merinový svetřík pro mě. Osvědčený střih s "flank seams" (hmm, jak se to vlastně řekne správně česky?) Moc ráda ho nosím. Tak snad se mi tentokrát už nesrazí :-) 

Kostým na 5. prosince. Sem fotku nedám. Protože pššššttt! Taky se asi povedl. Jen škoda, že ho Terka neviděla, protože odpoledne lehla s horečkou :-( Rozpadající se červený přehoz na postel a zlatá stužka z DM. Jen škoda, že asi není prací, protže stužka je obyčejná plastová za dvacku. Jsem ráda, že tam vůbec šla našít.

Dvoje legíny pro Terku ze zbytků. Rychlovka na test nového overlocku.  

Šedivé retro šaty. Nakonec vypadají víc retro, než jsem chtěla. Tak uvidíme, jestli je někdy obléknu. Ten materiál je takový retro-plastový polyester. Původně jsem je zamýšlela na vánoční večírek, ale bude tu moc lidí a tím pádem asi vedro a obávám se, že bych se v nich dost potila. Ale jsem pyšná, že se mi docela povedl kojící zip :-)) Třeba ho stihnu použít apoň jednou, než přestanu kojit :-D 

Little red dress. Aneb malé červené. Vždycky jsem si chtěla ušít červené šaty. Tak teď konečně. Plánuju si je vzít na sebe ke stromečku. Střih jsem narýsovala kimono-rukáv a moc hezky vyšel. Asi mám nový základ pro trička a šaty :-) Sukně pak obyčejná 1/3 kolová. To už byla brnkačka. Materiál je taový nějaký lepší úplet. Možná punto summer? Nevím, kupovala jsem ho u Mráze.

 

Koukám, že je toho fakt docela dost.  Tak snad to vydrží!

Snad pro ten softshell z beránku...

 To jsem takhle objednávala na biaska.cz YKK zipy a koukám, že mají hezký softshell s beránkem. A k tomu s dobrými parametry. Tak jsem neodolala a koupila oběma dětem na kalhoty. Ať je jim v zimě teplo!

 

Je to pěkná chlupatina. Ale vlastně na šití tak tlustá zase není. Uvidíme, jak výrobce kecal nebo nekecal s voděodolností.

Záševky na kolenou jsem se rovnou rozhodla vynechat. Ty bych v té záplavě chlupů ani nenakreslila. Zato jsem udělala kapsy a zdvojená kolena. Do kombinace jsem doma našla jarní soft ještě z Unuodesign. Jó, tam mívali krásné softshelly, stýská se mi, hlavně po jejich letním.

Střih jsem vzala opět Caramillu, velikost 110. Jen jsem ho rozšířila na každém díle asi o 2,5 cm. Ať se to dobře obléká.

Při šití byl z beránka všude bordel a díky těm chlupům dalo dost práce šít aspoň trošku přesně. A taky bylo potřeba všechno začistit entlem. Konečně jsem jednou použila overlockovou patku k jejímu účelu! (obvykle ji používám na vnější prošívání softshellu :-)). Bylo krásně vidět, jak patka ty přečuhující chlupy zarovnává dovnitř. Až ušiju i druhé kalhoty pro Matěje, budu asi muset rozebrat, vyčistit a namazat stroj. Už by si to zasloužil, milášek.

A výsledek? Asi dobrý. (Minimálně Terezce se moc líbí) 

Svetřík z merina

 Když už jsem měla v ruce zbytek merina s ptáčkama, tak jsem přemýšlele, co z něj ještě střihnout, aby se zužitkoval... Přece jen, je to celkem drahé merino.

Nakonec z toho byl svetřík pro Terezku.

 

Poučení pro pčíště: 15 cm na stojáček vypadá spíš divně. Ale párat to nebudu, funkci plní a už bych měla moc velký průkrčník. 

Kukla a rukavice

 Je podzim. Byli jsme tři týdny zavření doma a - překvapivě - se ochladilo.

A protože zítra mají jít děti s babičkou a dědou na výlet, bylo by fajn, kdyby i Máťa byl v teple.

 

Nejprve jsem střihla rukavičky, ze softshellu s beránkem, který mám koupený na kalhoty. Je to strašná chupatina, ale šít se to dá.

A pak přišla na řadu merino kuklička. Dvouvrstvá. Když už teplo, tak pořádně. Vrchní vrstva je zbytek zimního finského merina, ze kterého jsem si vloni šila svetřík. Tohle merino opravdu nikdy nikdy nikdy neperte na 40!  Spodní pak tenké 100% merino ze šijem dětem. Opět zbytek po mém tričku. A protože je to zbytek, tak mi středový pruh vyšel v opačném směru. Bohužel, tohle merino pruží jen do šířky, takže to trochu vadí. A taky jsem bývala měla střih prodloužit, když jsem naměříla délku od čela k zátylku o dva cm delší než na střihu. No tak holt příště, no. Ale kuklička se nosit dá, jen by bývala seděla ještě o malinký kousíček líp.

PS: v noci dostaly obě děti horečku, takže výlet se nekonal. I to se stává :-) 

Nosící mikina

 Než se narodil Matěj, koupila jsem si tuhle nosící mikinu. A byla jsem z ní nadšená. Nosím jí vlastně denně, když vedu Terezku do školky nebo ze školky (s kočárkem se dovnitř nemůže a bez nosítka je to s batoletem o nervy). A tak si říkám, že by se mi hodila ještě jedna. No a když jsem u Mráze narazila na huňatý bavlněný warmkeeper, bylo rozhodnuto.

 

 Střih jsem použila moji milovanou Lady Tasja, kterou jsem šila už mockrát. Jen jsem ji prodloužila pod zadek. Kapsy jsem taky zvětšila, aby sahaly až ke spodnímu nápletu. A samozřejmě jsem prodloužila rukávy (možná tentokrát až moc...)  

Přední díl jsem rozdělila na zip a tím pádem jsem musela předělat i překřížený límec na obyčejný stojáček. Tady jsem se trochu bála, protože jsem to střihla tak nějak od oka. Podle toho límce teda, zase úplně od oka to nebylo, ale stejně...

Na kapsy a náplety jsem použila zbytek šedivého warmkeepru, co mi ležel doma. Zase využitý zbytek do posledního kousíčku, hurá. Škoda, že už nezbylo na vnitřní límec, šedivý by byl hezčí, ale to se nedá nic dělat.

 Zipy jsem si koupila YKK, 75 cm dlouhé. A tak jsem při úpravě střihu počítala a přeměřovala, aby mi vyšla délka přesně na zip. Ono stačí započítat o pár mm jinak švové přídavky a ono se to nasčítá... 

Tenhle warmkeeper je počádně huňatý. V mikině jekrásně teploučko, to jó. Ale díky tomu je mi mikina na šířku tip ťop. Příště bych volila o velikost větší než normálně šiju. A taky můj overlock na takhle silném materiálem už dost protestoval. (Levá jehla vynechávala skoro v každém švu, ale rovnosteh to naštěstí zachránil.)

No a protože mikina byla od začátku myšlená jako nosící, tak zbývylo ještě ušít nosící vsadku. Tu jsem částečně "obšlehla" podle kupované mikiny. Teda jen spodní část, s tou horní jsem se nedělala, to kdyžtak vyřeší šátek nebo šála ;-)

 

 

Halenka z madeiry

Něco z madeiry jsem si chtěla ušít už dlouho. Je to krásný vzdušný materiál, na léto ideál. Tuhle konkrétní madeiru jsem objednala na látkomilky.cz  Z fotky nebylo moc jasné, jaký vzor to vlastně bude, ale byla zrovna ve slevě něco kolem stovky za metr, tak jsem neodolala. 

Nakonec to bylo víc různých vzorů, které se střídaly v pruzích. Pecka! Škoda, že už ji nemají, hned bych přikoupila. 

No a takhle krásná látka si zaslouří nějaký co nejjednodušší střih, aby krásně vynikla. A tak jsem si narýsovala střih na volnou halenku. Ano, narýsovala. Ano, já sama. Podle chytré knížky a rovnou na počítači. Pak jsem si ho promítla projektorem přímo na látku a mohlo se stříhat.

Aby vypadala hezky i z rubu, celou jsem ji ušila francouzskými švy, včetně vsazení rukávů! (nakonec se to šilo líp, než si to člověk představuje). Ona ta bavlněvá madeira je takový hodný poslušný materiál.

Z výsledku jsem nadšená. Krádný univerzální kousek k džínám.

 

Pár kousků pro děti

 protože děti rostou a počasí se mění...

Takže jedny beruškové šatičky. Střih Jasmínka z živých střihů, velikost 104.

 

Jedny softshelky pro Máťu ze zbytků. (Moc ráda zpracovávám zbytky). Caramilla. Velikost asi 86? Joo, kdybych si to zapsala rovnou, tak bych to věděla. Jsou mu ještě trochu větší a asi budu muset zúžit náplet v pase...

Mám k nim ještě bundičku, ale tu jsem nevyfotila (protoře jí měl zrovna na sobě venku)

 

 A jedny softshelky pro Terezku. Caramila 110. Taky recyklace zbytků. Do posledního kousíčku!

 Jedno tričko pro Terku do školky.

Jedny merinové spodní kalhoty, aby bylo mláděti teplo až přijde sychravý podzim.

 

 a jedno merinové bodýčko. Velikost 92.

Ještě mám nastříhané jedno vel. 98, ale je tak obrovské, že ho budu muset zmenšit (proto ještě není ušité) Obě se mi vešly do jednoho metru látky.

Můj vlastní střih na tričko

Protože triček není nikdy dost :-)

Narýsovala jsem si konečně základní střih na obyčejné tričko. S prsním záševkem a kulatým výstřihem.

Z 1 m látky vyšlo na tričko mě i Terezce. 

 

 

 

 

Sedí mi moc hezky. Už jsem jich ušila několik a rozhodně přibudou další.

 

Dál jsem ho upravovala třeba na střih se zvonovými rukávy.

 

Další modelace byla řasení nad prsy.

 

 

A nebo sklad u výstřihu.

 

 A jedno sportovní z merina.

 

 

Je to super pocit, mít tričko, které sedí. Padnoucí základní střih lze pak modelacemi upravovat na nekonečno způsobů. Je to celý nový svět tvoření a moc mě to baví :-) Tak uvidíme, jaké nové tričko se vyloupne příště.

 

 

 

 

Tuliptee

 Když už mám ten projektor, najednou se mi chce pouštet se do šití věcí, které jsem dřív odkládala kvůli lepení moc stránek. Jednou z nich je i toto překřížené tričko Tuliptee od Patterns for Pirates.

 

Lepit 34 stránek kvůli jednomu tričku mi přijde fakt moc. Místo toho jsem si jen v PdfStitcheru vytáhla jednu velikost, hodila ji do Inkscapu a poskládala, abych viděla, kolik látky budu asi tak potřebovat.

Zvolila jsem si variantu s předním křížením a spodním dílem s obřím výstřihem pro diskrétní kojení. 

Když jsem přemýšlela o materiálu, tak mi došlo, že vlastně v části předního dílu budou pak přes sebe tři vrstvy, takže by to chtělo něco lehkého, aby v tom nebylo horko. Zvolila jsem viskozový úplet. Ale pak se mi to zdálo pořád moc, a navíc jsem se bála, že na jednobarevné viskoze bude prosvítat kojící výstřih. A tak jsem sáhla na křížené díly po viskozové šatovce, co jsem měla doma a náhodou se barevně krásně hodila.

Měla jsem z toho trochu strach, protože střih je dělaný pro pružné materiály. Ale je natolik oversize, že jsem si řekla, že by mi to mohlo projít. 

Přední díly jsem olemovala dvojitým zahnutím. Protože jsou do oblouku, bála jsem se, že se budou vytahovat. Příště bych je možná mohla ještě před tím prošít... Nakonec se vytáhly jen úplně nepatrně a to se spravilo po vyžehlení.

Průkrčník jsem olemovala proužekm na polovinu. Bohužem u pevné viskozy bylo potřeba nastříhat švový přídavek, aby netáhnul. Z rubu to bypadá dost blbě, ale lepší řešení mě v tu chváli nenapadlo.

Výstřih kojícího dílu jsem jen dvojitě zahnula a prošila pružným stehem. Řekla jsem si, že je jedno, jestli se bude trochu vytahovat, stejně nebude vidět. 

Po sešití bočních dílú jsem zjistila, že musím tričko zabrat v zádech, a to asi o 10 cm! a zkrátit přední díl, tak o značný kus. Ale úpravy pomohly a nakonec je z toho originální nositelné kojotriřko :-)

 

Šiju s projektorem

 Začala jsem při šití místo tiskárny používat projektor. A je to .... jiné.

 

Už jsem si s tou myšlenkou pohrávala delší dobu, vlastně od té doby, co jsem na e-shopech uviděla střihy pro projektor a začala pátrat, co že to jako je? Místo, aby si šlověk střih tisknul, lepil, překresloval a stříhal z papíru, promítne si ho rovnou na látku a může stříhat rovnou.

Zní to jako pohádka, ale má to samozřejmě svá úskalí.

1) Potřebujete projektor. Ten bychom doma měli. Tak proč to nezkusit.

2) Potřebujete ho upevnit tak, aby směřoval na podlahu/stůl. Vrtat do stropu se mi teda fakt nechtělo. Na stativu šel projektor naklonit, aby svítil na zem, ale...(viz bod 3)

3) Potřebujete, aby promítal pdf v reálné velikosti. To se mi porád ne a ne podařit. Místo čtverce jsem tam měla obdélník (teda on to byl "skoro čtverec", ale pořád to "skoro" bylo moc velké). Pak přišel domů můj manžel a protože je technický typ, tak hned odhalil, že je to protože projektor svítí zešikma a ne kolmo. A že to z našeho stativu neudělám. Ale protože je muzikant a technický typ k tomu, vymyslel originální uchycení na držák na mikrofon a redukci. (asi by mě nenapadlo, že budu držák na projektor objednávat v hudebninách :-D)

 

Následně jsem zjistila, že existuje úžasná aplikace PatternProjector, která tenhle problém řeší za vás. Nejlepší řešení jsou ta nejjednodušší. Prostě si na počítači nastavíte mřížku tak, aby se promítala přesně na nějaký obdélník na zemi (typicky na řezací podložku) a aplikace pak zkreslí podle toho pdf tak aby se promítalo ve správné velikosti.

4) Stínění. Není to tak strašné, jak jsem čekala, ale prostě musíte přemýšlet, ze které strany stříhat, abyste si nestínili. Občas je to trochu přes ruku... třeba se jednou propracuju k řezacímu kolečku a podložce - zatím mě odrazuje cena a velikost podložky, na to, že si to chci jen tak vyzkoušet, jestli mi to vůbec bude vyhovovat.

5) Asi to nebude nic moc zdravého na oči. Jakože chvíli zvládnu, ale celý den bych s tím stříhat nechtěla. Pomohlo mi prohodit si barvy a promítat bílé čáry na černé pozadí. Ještě zkusím projít nastavení projektoru, jestli by nešel trochu ztlumit... Zajímalo by mě, jestli se na to nedělal někde nějaký výzkum... 

6) Bude to určitě nepřesné... Toho jsem se bála, ale kupodivu není. A to stříhám nůžkami, takže se mi čára doslova zvedá pod rukama.

7) Bude potřeba si upravit střihy pro projektor. To jo. Ale existuje báješná aplikace PdfStitcher, ve které se to udělá na pár kliknutí. A pak si to doupravím v Inkscapu. Ten jsem kdysi dokonce učila, takže teď jako když najdeš :-)

 Abych to shrnula: šití s projektorem je dobrá věc, a i když to má řadu nevýhod, tak výhody zatím (alespoň u mě) převažují. Jsou střihy, na které se to hodí víc, a střihy, které si pořád raději vytisknu a slepím. Ale do budoucna budu určitě využívat.

 

A nakonec bych neměla zapomenout zmínit Nerdlenku, což je asi největší česká propagátorka šití s projektorem, natáčí videa, založila FB skupnu a tak vůbec.

 

Šatičky se srdíčkem

 Ne, že by Terezka neměla dost šatů. Ale - šatů přece není nikdy dost!

 

Jely jsme na Letnou koupit boty. A když už jsme tam byly, tak přece musíme k Mrázovi na látky, jen tak se podívat, co kdyby. Samozřejmě, že Terka u každé druhé látky prohlašovala, že z ní chce šaty. Ale žlutý úplet se sluníčky navíc v akci za 90 Kč/m, to jsem prostě koupit musela.

Mami, hodně točicí, a chtěla bych na nich srdíčko!

Ještě že jsem měla doma zbytek červené, který k tomu krásně ladí. Srdíčko jsem podžehlila vlizelínem a přišila hustým cikcakem. Původní plán byl, že pásek bude vzadu na zavazování, aby udělal trochu vypasovanější pas. Ale pak jsem si představila, jak se do toho chudinka ve školce po spinkání zamotá a nakonec jsem nechala jen červený pruh látky cca 3 cm široký.

Tak snad se povedly.

Z látky mi zbylo ještě na tričko. Ale zatím nejsem rozhodnutá, jestli ho chci, nebo jestli z toho bude ještě něco Terezčího... uvidíme :-)

Čmeláčková maska

 Bude maškarní. Terka má od loňska masku včelky, která se jí líbí a chce v ní jít letos zase. A tak bych měla vyrobit i pro Máťu, aby jim to spolu ladilo.

Nemám moc času a vlastně se asi už nedostanu nikam pro látky, tak si budu muset poradit s tím, co dům dal. Obětovala jsem staré bodýčko po Terezce, žluté s jakýmsi obrázkem. (Kus obrázku bude nakonec vidět, ale to asi všichni přežijeme.) Na pruhy jsem našla ve zbytcích doma kousek hnědého úpletu s puntíky, které naštěstí z rubu nejsou vidět.

Nakonec jsem se rozhodla to udělat pořádně a bodýčko poctivě rozpárala v bočním švu, abych ho po našití pruhů znovu sešila. 

 

Křidélka jsem udělala stejně jako u Terezky masky: dvě vrstvy šedého mikopeache a mezi to dvě vrstvy záclony. Obšít na OL a otočit.

 

A je to! Maska hotová! (tykadla tentokrát nedělám, 9měsíční batole by je na hlavě stejně asi nesneslo :-D) 

Bundička pro Máťu

Ušila jsem Máťovi tenkou letní bundičku.

 

Střih jsem vzala Caramillu, bunda s raglánovým rukávem, širší verze. Tu užší jsem šila několikrát pro Terezku a je opravdu hodně úzká. Širší mi přijde tak akorát. Příště ušiju širší i Terezce. 

U kapuce tentokrát zvítězila lenost. Ve střihu je verze "normální", zatímco u uzší verze je "malá".  Protože nepočítám, že by roční batole nějak extrémě v bundičce moklo a v létě nebude nosit velkou čepici, tak jsem se netiskla a neslepovala s novou kapucí, ale použila jsem z předchozí bundy, která by měla být kompatibilní. A opravdu je. A nakonec je Máťovi tak akorát :-)

Látku jsem použila pružný letní softshell 18000/15000 z Takoy. Ačkoliv ve střihu píšou spotřebu 80 cm, tím, že jsem nedělala kapsy ani podsádky, mi z 1 metru vyšlo i na kalhoty. Látka je to krásná lehounká a prodyšná. Jen se trochu bojím, kolik vydrží, ale to se uvidí.

Zip jsem tentokrát koupila YKK na Biaska.cz.  Vždycky jsem si říkala, co všichni s těmi YKK zipy mají. No tak teď už vím! Je to taková paráda oproti zipům z koh-i-nooru, které jsem používala doteď!

Tím, že je to už moje asi čtvrtá caramillí bundička, tak už jsem si vypracovala svůj vlastní způsob zpracování. Je to abych tak řekla ideální poměr cena-výkon :D  Nedělám žádné podsádky, ale místo toho kapuci, rukávy a spodní lem začístím lemovací pruženkou. Chce to trochu odhad, o kolik ji natahovat, ale kapuce pak moc hezky sedí na hlavě.
Zip všívám také svým "líným" jednoduchým způsobem: nechám si u PD přídavky asi 1 cm, začistím je na overlocku. Pak položím zip na lícovou stranu látky tak, abych měla zarovnaný konec tkanice s přídavkem a přišiju těsně u zoubků. Nakonec zip ještě prošiju těsně při okraji zipové tkanice. Tenhle zůsob mi přijde hezký a rychlý. Jen doporučuju zvolit nitě v barvě zipu, jinak je každá nepřesnost vidět.

Bundička je moc fajn. Velikostně přesně tak akorát, aby už byla nositelná a zároveň z ní hned nevyrostl. Šila jsem velikost 86/92, což je velikost, kterou momentálně nosí. Jen jsem si nepohlídala sesazení vzoru, takže mám hned v prostřed předního dílu divnou dvojlišku :-D Ale ročnímu batoleti to snad vadit nebude ;-) 

No a kalhoty pak už byly rychlovka :-)

 

Letní softshellky

 Děti rostou. A tak je potřeba šít další a další oblečení, protože to od loňska už jim není.

 

Končí zima, do léta ještě daleko a Terezka najednou nemá kalhoty. Tak skvělý letní softshell, který mívali v Unuodesign, už asi neseženu. Ale zkusila jsem pružný letní soft z Takoy. Látka je o dost růžovější než na počítači i telefonu :-( Ale co už, Terka to unosí.

 

Střih nejen softshellové kalhoty Caramilla, velikost 110. Jsou jí ještě trochu velké, ale tak třeba aspoň chvíli vydrží. Upravila jsem si sedlo, aby hezky navazovalo na kapsy.

Mikinka ze zbytků

 Mám ráda šití ze zbytků. Když se to povede, je z toho občas fakt pěkná věc. A navíc se zlikvidují zbytky. A když se to nepovede, tak nevadí, jsou to jen zbytky.

Tohle je za mě ten první případ.  Střih opět moje oblíbená mikina Denisa.

 

Mikinošaty - 3x a dost!

 Mikinošaty. Kus oblešení, který na mě co chvíli odněkud vykoukne, když hledám střihy nebo inspiraci. Něco, co na fotkách vypadá tak dobře! Tak dobře, že si je prostě musím ušít. Zkusila jsem to dohromady třikrát a všechny dopadly stejně. Něco, v čem si připadám jak v pytli.

 

První pokus byly Sporty dress od Shape-patterns. Na fotce super (hlavně ty černé s liškou). A navíc jsou kojící. (Co na tom, že než jsem je došila, tak jsem přestala kojit.) A tak jsem se do nich pustila. Zkombinovala jsem šedou teplákovinu s letícími husami z Unuo se zeleným počesaným french terry od Mráze. Protože nepočesaná teplákovina je ve srovnání s počesanou docela hadr, podrazila jsem ji ještě zbytkem úpletu, co jsem měla zrovna doma. Celkem to funguje. Místo patentek velké knoflíky, aby vynikly ve vzorované látce.

A výsledek? Mikinošaty, které mi sice krásně byly, ale připadala jsem si v nich jak v pytli. Takže po dvou nošeních šly "pod kudlu" a je z nich mikina pod zadek. Nemůžu říct, že by byla nějaká extra oblíbená, ale připadám si v ní rozhodně líp než v původní.

 

Další pokus o mikinošaty jsem udělala před narozením Matěje, když se mi strašně zalíbily tyto kojící mikinošaty od Jsem Máma. Ano, připadám si teď trochu jako kopírka.

Střih jsem použila můj nejoblíbenější střih na mikinu Lady Tasja, který vím, že mi dobře sedne. Upravila jsem ho vypuštěním sedla na raglánový rukáv se záševkem, a pak jsem udělala kojící úpravu podle Caramilly. Z výsledku jsem byla nadšená. Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem byla ve třetím trimestru, tak putoval do skříně, kde čekal, až shodím těhotenské břicho. 

Po porodu jsem si je nadšeně oblékla a - světe div se - připadala jsem si v nich jak v pytli.

Barevně se mi ale natolik líbily, že jsem se rozhodla to nevzdat a další dva měsíce jsem je čas od času vzala na sebe, jestli se ten pocit náhodou nezlepší. Nezlepšil. A tak následovalo zkrácení o 15 cm, které jim náramně pomohlo. Teď je z nich moje velice oblíbená prodloužená mikina. 

Třetí pokus se odehrál tenhle víkend. Ani to vlastně nebyl záměr. Chtěla jsem si ušít Mikinu Marika od Živých střihů. Poprvé jsem pořádně použila jejich úřasný konfigurátor. Podle fotek mi jejich mikina přišla celkem volná a ne moc dlouhá (na délku jsem asi fakt špatně koukala.) Tak jsem střihla radši 36 místo 38 a prodloužila délku, aby mikina byla překně pod zadek.

 

Přes hrudník je mi 36 krásně dobře, přes boky je to teda jen tak tak. Ale ta prodloužená délka byla v konbinaci s šípkovým vzorem fakt divná. Tentokrát jsem ji aspoň vyfotila, než jsem z ní udělala další mikinu do nápletu v mojí oblíbené lehce prodloužené délce.

 

Abych to shrnula, mikinošaty je kus oblečení, který mi asi není souzen. Dělá velké břicho, malá prsa a krátké nohy. Necháou, jak v nich můžou jiní na fotkách vypadat tak dobře. Já se v nich necítím, a to je to hlavní. Oblečení, které člověk ušije a pak jen leží ve skříni, je škoda šít. Takže za mě si dávám s mikinošaty konečnou - aspoň prozatím :-)

Nedělní šití

 V neděli vyrazil manžel s dětmi na výlet a já měla konečně trochu času na šití! Látky byly nakoupené, vyprané a něco málo i nastříháno, věci k ušití rozmyšlené, jen se do toho pustit. 

Jako první byly puntíkované šatičky pro Terezku. Baví mě šít šatičky a Terezku je baví nosit, takže win-win :-) A samozřejmě s kolovou sukní, aby se co nejvíc točily. Bohužel se netočí tolik, jako předchozí viskozové, přece jen ten bavlněný úplet něco váží (a to mi ještě pocitově přijde docela tenký). Spodní lem jsem začistila jen na overlocku. Měla jsem strach, že jakékoliv založení by se tam ošlkivě vlnilo. Nakonec to vypadá docela dobře, i když mě trošku mrzí, že barva nití na OL má trochu jiný odstín.

 

Další bylo tričko pro mě. Ze stejné látky. Dohromady jsme spotřebovaly 1,5 m. Brala jsem to tak nějak odhadem a měla jsem víc štěstí než rozumu, nezbylo vůbec nic. 

 

Střih jsem použila osvědčený na tričko s raglanovým rukávem, který jsem si kdysi udělala podle kupovaného trička, které už dosloužilo.

Bohužel jsem při stříhání nedávala pozor a střihla proužek na lemování průkrčníku v opačném směru, tak že nepružil. Chvíli jsem přemýšlela, jestli ho tam přece jen nezkusit dát, ale nakonec jsem to neriskla. V odstřižcích jsem našla ještě kousek látky, ze které vyšel nový proužek, jen jsem ho vzadu musela pár cm nastavit. 

Jinak se tričko moc povedlo, je to přesně takový ten kousek oblečení, který by člověk nejraději nosil pořád.

 

Pak jsem vyměnila nitě v overlocku za bílé a pustila se do šatiček s motýly. 

 

Vždycky mi vadí, když si Terezka ve školce po spaní oblékne šaty předkem dozadu. A tak jsem se rozhodla vyřešit to obrázkem. Vyzkoušela jsem foukací fixy na textil. Je to překvapivě jednoduché a vypadá to myslím dobře. Zatím po jednom vyprání obrázek pořád drží, tak snad :-)

 

No a aby toho nebylo málo, tak jsem na konci dne ještě vytiskla a slepila střih, překreslila na střihový papír a nastříhala. Bude to Mikina Marika z Živých střihů. Ale o tom až příště.

Bunda Arno poprvé

Tuhle bundu jsem šila před víc jak dvěma lety. Bylo to těsně potom, co Unuo vydali nový střih na pánskou softshellovou bundu Arno.

 

Střih se mi podle fotky moc líbil a obtížností mi přišel na mě tak akorát a tak jsem se do něj pustila.

 

Výběr velikosti pro mého velice nekonfekčního manžela je vždycky sázka do loterie. Už si nepamatuju, kterou velikost jsem tehdy zvolila. (Asi XXL?) Ale každopádně jsem prodlužovala rukávy. Zkrátit se přece dají vždycky.

Látku jsem vybírala u Mráze. Když už autoři střihu dali práci s kombinováním barev (které Unuo umí, to se jim musí nechat), tak by to chtělo využít. Zvolila jsem šedý a zelenkavý zimní softshell 10/3. K tomu černé spirálové zipy a lemování. Prošívání tentokrát raději v barvě, ať toho kontrastu není moc. V návodu ke střihu doporučují podsádky dělat z letního softu, že zimní je moc silný. Jenže. Letní softshell v přesně stejné barvě neseženu a další barva už by bylo vážně moc. A přece nebudu kupovat půlmetr softu kvůli pěticentimetrovému proužku podsádky, žejo. Tak jsem to riskla a nakonec to nevadilo.

Na celém střihu jsou asi nejtěžší kapsy na zip ve švu. A těmi se začíná. Ale aspoň si to člověk odbyde hned na začátku, kdy má ještě spoustu energie ;-) Kdo znáte Unuo videonávody, tak víte, že to není žádné podrobné vysvětlování, spíš takové zrychlené šup šup, tohle sešij s tímhle a hotovo. Šít se podle toho člověk asi nenaučí, ale na pochopení, jak autoři zamýšleli daný střih, to stačí.

 

Zip jsem tentokrát šila přesně podle návodu. Bála jsem se, že by se mi moje kreativita tady mohla vymstít u podsádek spodního dílu nebo u kapuce. Tak raději na jistotu. A to byla chyba! Švadlena nebo krejčová by zaplakala. Zvenku to sice vypadá celkem dobře, ale zevnitř... pod zipovou tkanicí kouká nezačištěný softshell, konce thanice jsou jen tak ohnuté dolu, no fuj. Docela by mě zajímalo, jestli bundy z Unuo, které jdou na prodej, mají zip taky takhle.  

 

Další zajímavostí na tomhle střihu je stahování dolního okraje, které je vyřešené bez nutnosti nacvakávat průchodky. Vlastně je to docela chytré. A vypadá to dobře.

Celkově bunda Arno dopadla tak nějak podle očekávání. Asi to není nejpromakanější softshellka na světě, k tomu jí chybí třeba stahování kapuce, ale nositelná je. A to je to hlavní :-)

 

Letní kojící šaty

 Svatba kamarádky je vždycky dobrý důvod ušít si šaty. Zvlášť, když je svatba v létě a mně doma už dva roky leží ve skříni nádherná tyrkysová viskoza s velkými růžovými květy.

 

Střih jsem použila osvědčený z Burdy, který už jsem jednou šila. Konkrétně se jednalo o tyto šaty se zvonovou sukní. Takže jsem měla docela dobrou představu, co od výsledku čekat. 

 

Střih bylo potřeba upravit kvůli kojení. Změnila jsem tedy kulatý výstřih na véčko a přidala knoflíkovou légu. A ještě kapsy do bočních švů sukně - bez těch by to přece nešlo ;-)

 

Musím říct, že se povedly. Jsou lehké jako peříčko, viskoza je krásně prodyšná, sukně lehce vlaje, na léto ideál. Jediné jejich minus je žehlení.