Mikinošaty. Kus oblešení, který na mě co chvíli odněkud vykoukne, když hledám střihy nebo inspiraci. Něco, co na fotkách vypadá tak dobře! Tak dobře, že si je prostě musím ušít. Zkusila jsem to dohromady třikrát a všechny dopadly stejně. Něco, v čem si připadám jak v pytli.
První pokus byly Sporty dress od Shape-patterns. Na fotce super (hlavně ty černé s liškou). A navíc jsou kojící. (Co na tom, že než jsem je došila, tak jsem přestala kojit.) A tak jsem se do nich pustila. Zkombinovala jsem šedou teplákovinu s letícími husami z Unuo se zeleným počesaným french terry od Mráze. Protože nepočesaná teplákovina je ve srovnání s počesanou docela hadr, podrazila jsem ji ještě zbytkem úpletu, co jsem měla zrovna doma. Celkem to funguje. Místo patentek velké knoflíky, aby vynikly ve vzorované látce.
A výsledek? Mikinošaty, které mi sice krásně byly, ale připadala jsem si v nich jak v pytli. Takže po dvou nošeních šly "pod kudlu" a je z nich mikina pod zadek. Nemůžu říct, že by byla nějaká extra oblíbená, ale připadám si v ní rozhodně líp než v původní.
Další pokus o mikinošaty jsem udělala před narozením Matěje, když se mi strašně zalíbily tyto kojící mikinošaty od Jsem Máma. Ano, připadám si teď trochu jako kopírka.
Střih jsem použila můj nejoblíbenější střih na mikinu Lady Tasja, který vím, že mi dobře sedne. Upravila jsem ho vypuštěním sedla na raglánový rukáv se záševkem, a pak jsem udělala kojící úpravu podle Caramilly. Z výsledku jsem byla nadšená. Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem byla ve třetím trimestru, tak putoval do skříně, kde čekal, až shodím těhotenské břicho.
Po porodu jsem si je nadšeně oblékla a - světe div se - připadala jsem si v nich jak v pytli.
Barevně se mi ale natolik líbily, že jsem se rozhodla to nevzdat a další dva měsíce jsem je čas od času vzala na sebe, jestli se ten pocit náhodou nezlepší. Nezlepšil. A tak následovalo zkrácení o 15 cm, které jim náramně pomohlo. Teď je z nich moje velice oblíbená prodloužená mikina.
Třetí pokus se odehrál tenhle víkend. Ani to vlastně nebyl záměr. Chtěla jsem si ušít Mikinu Marika od Živých střihů. Poprvé jsem pořádně použila jejich úřasný konfigurátor. Podle fotek mi jejich mikina přišla celkem volná a ne moc dlouhá (na délku jsem asi fakt špatně koukala.) Tak jsem střihla radši 36 místo 38 a prodloužila délku, aby mikina byla překně pod zadek.
Přes hrudník je mi 36 krásně dobře, přes boky je to teda jen tak tak. Ale ta prodloužená délka byla v konbinaci s šípkovým vzorem fakt divná. Tentokrát jsem ji aspoň vyfotila, než jsem z ní udělala další mikinu do nápletu v mojí oblíbené lehce prodloužené délce.
Abych to shrnula, mikinošaty je kus oblečení, který mi asi není souzen. Dělá velké břicho, malá prsa a krátké nohy. Necháou, jak v nich můžou jiní na fotkách vypadat tak dobře. Já se v nich necítím, a to je to hlavní. Oblečení, které člověk ušije a pak jen leží ve skříni, je škoda šít. Takže za mě si dávám s mikinošaty konečnou - aspoň prozatím :-)
